19. února 2023
V sobotu jsem brouzdal na stránkách Paladix, který se specializuje na inzerci fototechniky. Canon 6D Mark II v hezkém stavu a za slušnou cenu mne zlákal. Akorát byl až nedaleko Sušice. A tak jsme naplánovali výlet, abychom si splnili další neobjevená místa na mapě. Bohužel hrady a zámky jsou v zimě zavřené. Ale Klatovy a Plzeň se dají navštívit v kteroukoliv roční dobu.
Kolem desáté zastavujeme před domem v malé vesnici nedaleko Sušice. Foťák vypadá dobře, všechno funguje i GPS signál se nakonec najde. Chvíli ještě probíráme s pánem výhody a nevýhody jednotlivých modelových řad. Rozloučíme se a nasedáme do auta s poloprofesionální fullframe zrcadlovkou. A hned se musí vyzkoušet. Jedeme do Klatov.
Zastavujeme na Mírovém náměstí. Vlevo v rohu stojí Černá věž. Pozdně gotická hodinová věž je 81 m vysoká a je to zároveň zvonice i rozhledna. Stavba byla dokončena za deset let v roce 1557. Vedle stojí barokní jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce v jehož podzemí se nachází přístupné katakomby. Nám se do podzemí nechce, tak si jen v pokladně vyzvedáváme turistickou vizitku. Informační centrum je o víkendu zavřené.
Obcházíme jezuitskou kolej, která sousedí s kostelem a jsme zpátky na náměstí před barokní lékárnou U bílého jednorožce. Dnes je v ní muzeum lékárnictví. Lékárna je také zavřená, ale sousední galerie U Bílého Jednorožce je otevřená a tak se jdeme podívat na obrazy, které zde vystavuje Pavel Příkazský. Každý obraz je doplněn drobnými kresbami na zdi.
Pokračujeme do Plzně. Parkujeme vedle Velké synagogy, nedaleko stojí divadlo J. K. Tyla. Jdeme na náměstí Republiky, kde se tyčí katedrála sv. Bartoloměje. Její věž sahá do výšky 102 m a je to asi nejvyšší gotická věž v Čechách. Kostel pochází ze 14. století a katedrálou se stal vznikem Plzeňské diecéze v roce 1993. Z lavičky na náměstí se na katedrálu dívají Spejbl a Hurvínek. Je to připomínka Josefa Skupy, který v Plzni působil.
Z náměstí jdeme Pražskou ulicí. Dáváme si oběd v nejstarší plzeňské restauraci u Salzmannů, která zde stojí už od roku 1637. Ještě musíme navštívit Plzeňský Prazdroj. Pokračujeme kolem Masných krámů. V budově z roku 1392 bývala masná tržnice. Dnes je to galerie. Kousek za mostem přes Radbuzu už vidíme hlavní bránu do pivovaru.
Právo várečné udělil 260 plzeňským občanům již Václav II. v roce 1295. Z roku 1307 pochází zmínka o pivovaru, který Wolfram Zwinilinger odkázal katedrále svatého Bartoloměje. Ve 14. století pak mohli vařit a prodávat pivo všichni měšťané. V roce 1501 je poprvé zmíněn městský pivovar. Kvalita vyráběného moku však silně kolísala a v únoru 1838 měli nechat radní dokonce vylít 36 sudů piva pro jeho „neschopnost požití a zdraví škodlivost“. Tato neblahá skutečnost vedla k tomu, že 2. ledna 1839 vzešlo z měšťanské schůze rozhodnutí o výstavbě pivovaru. Stavba započala 15. září téhož roku pod vedením Martina Stelzera. O tři roky později byl nový Měšťanský pivovar Plzeň (Bürgerliches Brauhaus) dokončen. (Wikipedie)
Z Prazdroje se vracíme zpět k synagoze a jedeme do Prahy. Na chvíli nás zastavuje nehoda na dálnici. Auto vyletělo do přilehlého lesa. Vidíme odlétat záchranářský vrtulník a netrvá to dlouho a kolona se rozjíždí. Ještě musíme do Litoměřic dovézt Táně notebook. Bohužel jsem si ho zapomněl doma. Naštěstí zajížďka přes Chodov není tak velká. V Litoměřicích se jedeme podívat alespoň na náměstí, když už jsme v tom poznávání měst.